Národní park Glacier

Národní park Glacier

V jihovýchodní části kanadské provincie Britská Kolumbie se rozkládá Národní park Glacier, který má společně se sousedním parkem Mount Revelstoke za úkol chránit rozeklané pohoří Selkirk, jež je součástí hřebene Columbia. V Glacieru panuje poměrně drsné klima a místní vrcholky nezřídka přesahují nadmořskou výšku 3000 metrů.

Své jméno Glacier National Park (doslova Ledovcový národní park) získal díky ledovcům, kterých se na jeho území nachází více než 400. Ledovcovému terénu dominuje hřeben deseti vrcholů o výšce od 2600 do 3390 metrů nad mořem. Klima parku je velmi drsné a po celý rok se vyznačuje vysokými srážkami. Přes zimu napadne v průměru kolem 9,4 metrů sněhu, ničím výjimečné nejsou ani zimy s 23 metry sněhu. Sníh je tak příčinou jedněch z nejaktivnějších lavin na světě. Ty se pravidelně řítí z příkrých svahů do údolí, kde někdy doslova pohřbí silnici Trans-Canada pod 10 metrovou závěj. Pro léto je typické vlhké počasí a mlha.

Autor: Laszlo Ilyes

Historie Národního parku Glacier sahá do roku 1886, což odpovídá otevření železniční tratě Canadian Pacific vedoucí skrze průsmyk objevený badatelem Albertem Rogersem roku 1881. Po tomto Američanovi byl následně pojmenován jeden z nejznámějších a nejobávanějších průsmyků v Severní Americe – Rogers Pass nacházející se v nadmořské výšce 1330 metrů. Následnému rozvoji turismu a přílivu návštěvníků napomohl hotel Glacier House, který původně sloužil jako železniční restaurace, která měla za úkol odebrat lokomotivám břemeno jídelních vozů před prudkým stoupáním. Netrvalo dlouho a do místa se začali sjíždět horolezci z celé Evropy a alpinisté dnes považují Glacier za místo vzniku horolezectví v Severní Americe.

Prvních několik zim po vybudování trati neprojel kritickým průsmykem Rogers Pass ani jediný vlak. Nejdříve muselo být v délce 6,5km vybudováno 31 střech, které měly vlaky chránit proti lavinám. Laviny však dále způsobovaly jak materiální škody, tak i ztráty na lidských životech. Například v roce 1899 zemřelo 8 lidí, když se přiřítila lavina a smetla celou železniční zastávku v průsmyku. Nejhorší neštěstí se však událo v roce 1910. Tehdy menší lavina zavalila projíždějící vlak. Zatímco velká skupina lidí pracovala na vyproštění vlaku, přiřítila se z druhé strany další a mnohem větší lavina, která smetla vlak i s většinou pracovníků. Tehdy zde zemřelo 62 lidí.

Rozvoj oblasti byl ukončen v roce 1916, kdy už byla železniční společnost Canadian Pacific Railway doslova finančně vyždímaná neustálými opravami škod svého vozového parku. Časté laviny byly pro zdejší vlaky záhubou. Společnost tak opustila Rogersův průsmyk a začala jezdit skrz 8 kilometrů dlouhý tunel Connaught vedoucí pod horou Mount MacDonald. Následovalo několik desetiletí útlumu a naprosté izolace, teprve v roce 1962 sem návštěvníky zpět přitáhla dostavba silnice Trans-Canada, vedoucí přes průsmyk.

Dnes je problém s lavinami řešen pomocí protilavinové galerie vedoucí podél silnice. Pomáhá také pyrotechnika, tvorba sněhových formací je pečlivě monitorována a v případě nebezpečí dochází k řízenému odstřelu. Průsmyk samotný je dnes národním historickým místem a spoustu informací o něm získáte v turistickém centru.

Pro tento kanadský národní park jsou typické strmé a nepřístupné svahy, proto je jeho větší část přístupná pouze horolezcům a vyspělým turistům. Prudký a náročný terén spolu s drsným počasím vytvářejí tvrdé podmínky vyznavačům horských sportů. Najdete zde ale také několik krátkých tras, které vám představí krásy parku i jeho historii. Výchozím bodem většiny tras je kemp Illecillewaet. Stezky s názvem Bear Falls Trail a Hemlock Grove Trail pak vedou hustým lesem.

První lezecké pokusy v oblasti proběhly roku 1888, zapříčinila se o ně dvojice Britů -  William Spotswood Green a Henry Swanzy. O jedenáct let později začali v parku poskytovat služby švýcarští horští vůdci, vytvořili mnoho stezek a našli cesty na místní vrcholy. Spolupracovali s hotelem Glacier House v průsmyku Rogers Pass a pomáhali jeho návštěvníkům. I když hotel následně upadl v zapomnění, byl opuštěn a dokonce smeten lavinou, stezky vytvořené švýcarskými horskými vůdci přetrvaly dodnes. Kromě horolezců si zde přijdou na své také jeskyňáři, jeskynních systémů je zde hned několik. Jedním z nich je například Nakimu Caves situovaný v údolí Cougar Valley.

V parku rostou unikátní staré cedry a jedlovce, stal se také domovem pro několik kriticky ohrožených živočišných druhů. Žije zde například horský sob karibu, kamzík bělák nebo medvěd grizzly.

- jap -

Předchozí články z Kanady:
Regina - město postavené v pustině
Národní park Jasper
Kingston – Královské město
Národní park Yoho
Národní park Banff

Článek byl zobrazen 9 581 krát.