Národní park Yoho

Národní park Yoho

V kanadské provincii Britská Kolumbie se na západě Skalistých hor rozkládá Národní park Yoho, jehož jméno pocházející z jazyka kmene Cree v překladu znamená něco jako „úctyhodný“. Díky všem přírodním krásám, kterými park oplývá, si toto pojmenování rozhodně zaslouží.

Park se rozprostírá na ploše přes 1300 km2 po obou stranách údolí řeky Kicking Horse, kterým vedou hlavní trasy dvou dopravních tepen – Trans-Canada 1 a nejdůležitější železniční trať společnosti Canadian Pacific Railway. Na východě hraničí s Národním parkem Bannf, hranice mezi těmito parky je zároveň hranicí mezi provinciemi Britská Kolumbie a Alberta. Společně se třemi dalšími národními parky je Yoho součástí Světového kulturního dědictví parků kanadských Skalistých hor, které byly prohlášeny organizací UNESCO v roce 1984.

Autor: Reto  Fetz

Krajina dnešního parku byla pod ochranou již v roce 1886, teprve v roce 1911 zde však byl vyhlášen Národní park Yoho. Stejně tak, jako tomu bylo u sousedního Banffu, také ustanovení tohoto parku úzce souviselo s aktivitami společnosti Canadian Pacific Railway. Tato železnice protíná Kanadu od západního pobřeží k východnímu. Nejdůležitějším okamžikem stavby trati ve zdejší krajině bylo pokoření hřebenu Continental Divide. Také dnes je trasa vedoucí skrze průsmyk Kicking Horse (průsmyk Kopajícího koně) hodna obdivu. Než se vlak do takové výšky dostal, musel překonat obrovské stoupání zvané Field Hill, které dosahovalo až 4,5 %, a bylo tak nejprudším stoupáním na hlavní železniční trase v Severní Americe. Tento krkolomný úsek byl dostavěn v roce 1884, roku 1909 se pak vedení železnice po několika nehodách rozhodlo postavit místo přímé trasy, trasy vedoucí skrz tunely ve tvaru spirály, které dokázaly rozmělnit stoupání na přijatelných 2,2 %.

Z průsmyku od roku 1962 stoupá také silnice Trans-Canada 1, která zde prochází svým nejvyšším bodem v nadmořské výšce 1626 metrů. Průsmyk i celé údolí vděčí za svůj název Skotu Jamesi Hectorovi, nebo spíše jeho koni, který jej během pochodu touto oblastí v roce 1858 nepříjemně pokopal.

V parku se nachází 30 vrcholů převyšujících nadmořskou výšku 3000 metrů a na 400 km turistických značených stezek. V Yoho je překrásná příroda a divočina, kromě pěší turistiky je možné si užívat vysokohorskou turistiku, sjíždět řeky na kanoích nebo kajacích. Pro milovníky adrenalinových zážitků je zde možnost horolezectví. V zimě se sem vydávají skupiny nadšenců, kteří provozují ledové horolezectví anebo cross-country lyžování. Ubytování je možné v chatičkách nebo v některém ze čtyř kempů ve stanech, najde se však i pár hotelů nebo penzionů pro náročnější turisty. Při kempování je třeba myslet na fakt, že hrozí nebezpečí střetu s divokými zvířaty. Vždy je proto lepší se pohybovat ve skupinkách a dělat hluk, který by mohl případné zvědavce odradit. Rozhodně nenechávejte v kempech žádné jídlo ani odpadky, medvědi mají velmi dobrý čich, vůně jídla by je mohla přilákat.

Hlavním centrem parku a jediným městem v okolí je malé železniční městečko Field ležící na úpatí majestátní hory Mount Stephen. Právě zde vznikl první hotel s jídelnou známý pod názvem Mount Stephen House. Ten začal brzy přitahovat bohaté návštěvníky, smetánku, umělce a vášnivé horolezce. Městečko se zhruba 300 obyvateli bylo vybudováno při stavbě železnice v roce 1884 a dostalo jméno po americkém podnikateli Cyrusi West Fieldovi, který se zasloužil o první telegrafní spojení mezi Evropou a Amerikou. Původně mělo město sloužit jen jako stanice pro lokomotivy, které pomáhaly při překonávání velkého stoupání do průsmyku Kicking Horse Pass. Dnes je Field centrem celého parku, kde se nachází návštěvnické centrum a několik hotýlků a hostelů.

Autor: Reto  Fetz

Jihozápadně od města Field, se na hoře Mount Burgess nachází světově proslulé naleziště fosilií Burgess Shales. Bylo objeveno v roce 1909 tajemníkem Smithsonova ústavu z Washingtonu, Ch. D. Walcottem. Celý tento kraj je považován za jedno z nejdůležitějších nalezišť fosilií na světě, proto ho UNESCO roku 1981 zařadilo na Seznam světového dědictví. Celkem zde byly nalezeny stovky tisíc fosilií, jejichž stáří bylo určeno na více než půl miliardy let a popsáno bylo více než 120 fosilních druhů.

Vyhlášeným místem je jezero O´Hara ležící v krásné oblasti na úbočí hřebenu Cataract Brook. Jezero je poměrně izolované, proto je dostupné pouze pěšky po 13 km dlouhé silnici, auta a dokonce ani kola sem nesmí. Díky síti stezek mohou turisté v okolí spatřit malá jezírka a bohatě kvetoucí alpské louky. Dalším hojně navštěvovaným jezerem je Emerald Lake, kousek od něj se nachází Přírodní most, který vytvořila řeka, když si provrtala cestu skrz skalní stěnu. Odplavila měkká ložiska břidlice a ponechala jen oblouk z tvrdšího vápence. Jezero je oblíbeným cílem turistů, má totiž nenapodobitelnou modrozelenou barvu, díky které se mu často říká také Smaragdové jezero. Navíc je obklopeno horami a hustými lesy.

Davy lidí potkáte u významného vyhlídkového bodu, kterým je Spiral Tunel. Právě zde máte možnost spatřit neuvěřitelně dlouhé nákladní vlaky, jak se plazí skrze spirálovité tunely trati Canadian Pacific. Po úzké klikaté cestě se z údolí Yoho dostanete k jedné z největších atrakcí parku – vodopádům Takakkaw. Ty jsou napájeny vodou z ledovcového pole Waputik a jde o jedny z nejvyšších vodopádů v Severní Americe. Jejich voda se řítí v několika krásných kaskádách z výšky 380 metrů (samotný volný pád má 254 m).

Menší, ale o to mohutnější jsou vodopády Wapta, které naleznete na řece Kicking Horse u západního vchodu do parku. Vodopády mají na výšku 30 metrů, ale na šířku 152 metrů, takže svou mohutností a ohromným množstvím vodní masy připomínají Niagarské vodopády. Jak již bylo zmíněno, nalézá se v parku několik ledovců, které zásobují vodou zdejší vodopády. Nejznámějším z nich je pravděpodobně Yoho Glacier. Voda z ledovců crčí dolů po obou stranách soutěsky a vlévá se na západě do Tichého oceánu a na východě do Hudsonova zálivu.

Do Národního parku Yoho je nejlepší cestovat autem z Calgary, které je vzdálené necelé dvě hodinky jízdy po dálnici Trans-Canada higway. Stejně jako do sousedního Národního parku Banff, tak i tady musíte zaplatit povolení k vjezdu (asi 9 kanadských dolarů na den).

- jap -

Předchozí články z Kanady:
Národní park Banff
Ottawa - dílo plukovníka By
Multikulturní Toronto
Vancouver - připraven na sportovní klání
Halifax – město lodí

Článek byl zobrazen 10 923 krát.